Nienhuis Montessori Dřevěná krabička na destičky s čísly

Červeno - modré tyče

Toto je první montessori hra v matematice. Pomocí červeno - modrých tyčí dítě objevuje množství čísla od 1 - 10 a odpovídající názvy čísel. Pozorováním materiálu dítě rozvíjí pochopení řady čísel, kombinace čísel do 10-ti a základy aritmetiky. Toto je nejefektivnější Montessori pomůcka pro počítání a také senzorická pomůcka, kde jsou rozlišeny červené a modré části.

Materiály obsahují 10 dřevěných barevných tyček, které jsou členěny jednotkami barev navzájem střídající se červené a modré. Tyčky s počtem rostou o jeden článek dlouhý 10 cm tedy: jeden článek je velký 10 cm. Poslední tyč o deseti článcích je 1 metr veliká.  

K Červeno - modrým tyčím patří cvičební set s čísly k dalšímu procvičování. Tento set obsahuje: Cvičební karty s obrysy pro sestavování podle obrázku a dřevěnou krabičku na tyto kartičky.

Dále k číselným tyčím patří: Červená čísla vytištěná na dřevěném podkladu a krabička na tato čísla. 

Červeno - modré tyče máme na e-shopu i v malém provedení, se kterým si dítě může hrát na stole. Je zabaleno v dřevěné krabičce. 

NÁVOD na práci s těmito materiály:

Základ každé hry - vymezení pracovního prostoru

Než začneme, nezapomeneme na vhodnou podložku pro práci s materiálem. Důležitý prvek celé výuky je si oddělit pracovní prostor od běžné hry a nastavit určitý učící řád. Po skončení práce s materiály se vše uklidí.

Než začneme pracovat, ukážeme dítěti tyčky a povídáme si s ním o tom. Říkáme, ta je krátká, ta je delší. Dáme je dítěti do ruky a to porovnává jednu a druhou. Můžeme zkusit hledat, co je doma stejně tak velké jako tato tyčka? Co třeba toto autíčko a tento náklaďák?

Další výzvou je tvoření obrazců z tyček. Nám se osvědčil labyrint.

Jak pracujeme?

Na pracovní plochu vyložíme nejdříve jednu deseticentimetrovou tyčku a řekneme: “Toto je jedna”, dále vyložíme dva, řekneme: “Toto je dva.” Vyložíme tři, řekneme: “Toto je tři.” “Můžeš mi ukázat, kde je jedna?” Dítě ukáže. “Můžeš mi ukázat kde je dva?” Dítě ukáže. “Můžeš mi ukázat kde je tři.” Dítě ukáže. Pak se zeptáme: “Co je tohle?” Ukážeme na jedničku. Pak se zeptáme: “Co je toto?” Ukážeme na dvojku. Pak se zeptáme: “Co je toto?” Ukážeme na trojku.

Ten rozdíl mezi tím, jak se ptáme, “ukážeš mi” a “co je toto”, dětem umožní opravdu pochopit: toto je jedna, toto je dva a toto je tři.

 Co když odpoví špatně? Když řeknu: “Ukaž mi dva” a ono ukáže jedna. Neřeknu nic. Pouze zopakuji lekci.  “Toto je jedna.”, ukážu jedna, “toto je dva”, ukážu dva. Dítě řekne: “Oh, toto je dva!” Tento postoj je velmi důležitý z pohledu sebevědomí. Nesnížíme jim ho, pouze jim dáme šanci to říct znova dobře. A když chápe:” Toto je jedna, toto je dva, co je tohle?” Nyní chápou, že je to tři. 
Jakmile pochopí koncept jedna, dva, tři, potom se můžeme pustit do dalších čísel.
Pak ukáži: “Toto jsou čtyři.”
Toto je pět. Klidně ty dílky na té tyči mohu přepočítat: “Jedna, dva, tři, čtyři, pět. Toto je pět.”
“Toto je jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest. Toto je šest.”
Nyní pokračujeme s tímto trojčíslím, dokud si opravdu nevěří.

Pokud mu stále dělá problém pochopit koncept jedna až šest, vezmu si do ruky jednu, řeknu toto je jedna. Pak ji přiložím k druhému dílu tyče se dvěma dílky a řeknu, toto je jedna, dva. Takže pochopí, že jediné, co děláme, je vytváření jednoho větším.

Další hru, kterou můžeme hrát s červeno – modrými tyčemi je vysvětlení množství vůči abstraktnímu číslu na obrázku. Takto následně učíte asociace s čísly. “Toto je jedna”, ukážete na tyč. “Toto říká jedna.” “Toto je dva”, ukážete tyč. “Toto říká dva.” A takto pokračujeme do deseti.
A pak se zeptáme. “Můžeš mi ukázat, kde je jedna?” A uvidíte ten aha moment, když ukáže na číslo. 
Uvidíte, jak krásně jim to půjde.

Tento materiál můžeme používat také na sčítání.

 Důležité však je a to se vším materiálem, že si o tom hezky můžeme povídat a dělat to zajímavé. Pokud zůstaneme u trojky a už se nechce, nevadí, sbalíme to a začneme znova jiný den. Ale stále bychom to měli dělat atraktivní, aby dítě cítilo výzvu a hlad po tom, že z toho dostane něco nového, co ho bude bavit. Takže s dítětem pracujeme pouze, pokud z něj cítíme zájem o hru. Mnohokrát se můžeme vrátit.

A pokud dítě neví, jak má poskládat materiály, zeptám se ho. Můžu ti něco ukázat? Toto je jedna, toto je dva…

Dále je důležité, jak pracuji jemně s materiálem. Od začátku je učíme, že je to vzácný materiál, se kterým pracujeme s úctou a aby zůstaly krásné, protože to jsou jejich materiály a učíme je respektu k hodině a k učení.